Nejprve jsme se věnovali našim návykům. Co je to návyk, jaké jsou typy návyků, co jsou to stereotypy a schémata a jakou mají v našem životě funkci. Než jsme se pustili do vlastních komunikačních návyků, pracovali jsme pomocí „mapy rodiny“ na uvědomění, jak moc nás výchova a rodinné vzorce determinují. Jak moc nás ovlivňují minulé zkušenosti a jak si každý vytváříme jiné asociace podle toho, co jsme v životě prožili.
Dalším krokem k pochopení komunikačních vzorců bylo sebehodnocení, které nás dovedlo právě ke zmiňovaným 4 obranným pozicím, které V. Satirová popisuje následovně: Usmiřující roli jako princip sebepotlačení. Člověk nerespektuje sám sebe, jedná na úkor svých potřeb, svou hodnotu i odpovědnost nechává v rukou ostatních. Obviňující roli. jako sebeprosazení bez respektu k příjemci. Člověk se prosazuje na úkor ostatních, neakceptuje názory a jednání druhých, často hledá chyby. Má rád moc nad ostatními. Rozumující role nás vede k racionalizaci. V této roli dáváme přehnaně důraz na kontext. Zaměřujeme se na detaily, dlouze popisujeme. Aplikujeme pravidla, procesy, zákony. Bráníme se emocím a snažíme se dokázat, že máme pravdu. Rušící role je snahou o vyhýbání a celkový únik. Máme snahu překrýt nepříjemnou situaci „zábavnějším“ tématem. Bolest konfliktu zpravidla popíráme.
K těmto obranným pozicím nás vedou častá vnitřní přesvědčení. Např. se chceme zavděčit, máme pocit, že si nesmíme stěžovat, musíme vždy vyhovět, nesmíme si říci o pomoc, musíme být pořád v pohodě a spousta dalších vnitřních imperativů, které nám říkají, co bychom měli nebo neměli. Otázkou je, kam nás tato mylná přesvědčení vedou. Bohužel ne ke zdravým vztahům, porozumění a zvyšování sebehodnoty a sebeúcty. Naopak dlouhodobé setrvání v některých z těchto rolí vede k hypertenzi, infarktu, migrénám, depresím a jiným neurózám. Východiskem je podle Satirové „kongruentní komunikace“. Komunikace se stává kongruentní ve chvíli, pokud je v ní soulad verbální (obsah slov) a neverbální (mimika, postoj, gesta, hlas atd.) složky komunikace a zejména pokud je v souladu s pocity daného člověka. To znamená, že pokud to, co říkáme, tak nemyslíme, nebo necítíme, zpravidla se uchylujeme k jedné z obranných pozic.
V rámci tréninku jsme se zaměřili na proces změny. Tedy jak se od obranných pozic posunout ke kongruentní komunikaci. Automatické používání obranných pozic jsme nahrazovali zjišťováním pozice protistrany, sebepozorováním v dané situaci a sebepochopením. Každý z účastníků odcházel nejen s hlubokou inspirací, ale i s vlastní strategií změny konkrétního návyku a s cílem zvyšování sebeúcty a svobody. 
Co o programu řekli účastníci? Zpětná vazba na trénink byla skvělá: Filip ocenil, že „lektorka dokázala vysvětlit téma na příkladech z praxe. Bylo vidět, že ví, o čem mluví. Měla skvělý přednes. Zaměřím se na to, abych v komunikaci volil ta správná slova. Tento program bych jednoznačně doporučil všem lidem.“ Kateřině se zamlouval profesionální projev lektorky, která „udržela mou pozornost po celou dobu programu. Měli jsme možnost sdílet své zážitky, příklady, byl prostor pro sebeprezentaci. Získala jsem alternativy na své slabé stránky v komunikační pozici.“ Pavlína hodnotila „na jedničku odbornou úroveň lektorky“ stejně jako schopnost „zaujmout a udržet naši pozornost během programu.“  Anastasia vyjádřila spokojenost s tím, že „lektorka k nám všem měla individuální přístup a věnovala nám pozornost. Ve své praxi se nyní zaměřím na reakce své i svých kolegů.“
Pokud chcete i Vy dopřát Vašim zaměstnancům sebepochopení a potřebujete-li změnu v jejich způsobu komunikace, tento program je užitečným nástrojem, který jim v tom pomůže.
Klára Letková, Senior Consultant SMARTER